Napínavý volební nedělní večer na brazilský způsob

 Josef Humlíček

 Největší zemi latinské ameriky čeká dlouhý a hlavně napínavý nedělní večer. 30. října rozhodne více než 150 miliónů oprávněných brazilských voličů a voliček o tom, kdo se na další čtyři roky stane dalším prezidentem. Prezidentské volby v Brazílii dospěly do druhého rozhodujícího kola, jelikož žádný z kandidátů a kandidátek v tom prvním, které se uskutečnilo 2. října, nezískal alespoň 50 % platných hlasů nutných pro zvolení.

Dva finální kandidáti Lula a Bolsonaro. Zdroj: Poder360

 

    Nejblíže se tomuto číslu dle očekávání přiblížil již bývalý dvojnásobný prezident Luiz Inácio Lula da Silva (PT – Partido dos Trabalhadores) se svými 48,4 %, následovaný současným prezidentem Jairem Messiasem Bolsonarem (PL – Partido Liberal), který dosáhl na 43,2 %. Další dva kandidáti v pořadí, Simone Tebet (MDB - Movimento Democrático Brasileiro) a Ciro Gomes (PDT - Partido Democrático Trabalhista) dosáhli marginálních výsledků 4,2 % a 3 % a s výsledkem méně než 1 % skončili další neúspěšní uchazeči.

    Současně s těmi prezidentskými se uskutečnily i volby do obou komor národního kongresu (Congresso Nacional) – sněmovny a senátu (Câmara dos Deputados a Senado Federal), legislativních shromáždění jednotlivých států (Assembleia Legislativa) a také guvernérů (Governadores). Spolu s druhým kolem volby prezidenta se uskuteční i druhé kolo volby guvernérů tam, kde nebylo o vítězi rozhodnuto v kole prvním.

Dva finální kandidáti Lula a Bolsonaro. Zdroj: Poder360

 

    Zastavme se u kongresu. Ačkoliv není ještě jisté, kdo bude příštím prezidentem, jasné už je, že ani jeden z nich v něm nemá zajištěnou potřebnou většinu. Jak v senátu, tak i ve sněmovně je přibližně třetina zákonodárců, jejichž frakce se oficiálně nehlásí ani k jednomu ze zbylých kandidátů. Silnou roli při sestavování vládní většiny bude hrát tzv. Centrão, což je neformální blok středových a středopravých stran, které se neprofilují moc ideologicky, kdysi však byly součástí středolevých vlád Luly nebo Dilmy Rousseff.

    Volební blok při kandidatuře se ještě nemusí nutně přetavit v blok vládní a v mnohých hlasováních jednotliví zákonodárci hlasují bez ohledu na barvu či frakci. Dle Danila Medeirose, doktora politologie, se dá čekat, že Lula by v případě svého vítězství zopakoval historicky osvědčený model výměny ministerských agend za podporu v kongresu. Tak, jako to činili všichni prezidenti v novodobé brazilské historii s výjimkou Jaira Bolsonara. V jeho případě by se jednalo o křehčí koalice, založené na jiném typu podpory, např. prostřednictvím tzv. tajného rozpočtu (orcamento secreto). Tím je nová legislativní praxe přidělování prostředků z unijního rozpočtu na projekty navrhované zákonodárci bez znalosti jejich jmen a finanční výše těchto prostředků, zavedená Bolsonarovou vládou a kritizovaná jako nedostatečně transparentní. Oba tábory, Lulův i Bolsonarův, tak budou v případě vítězství čekat tvrdá vyjednávání podpory pro budování vládní většiny a při protlačování vládní agendy napříč kongresem.

    Oba kandidáti se snaží v posledních čtyřech týdnech přesvědčit voliče nespěšných kandidátů (S. Tebet a C. Gomese) a především masu těch nerozhodnutých. Ač je Lula v průzkumech dlouhodobě v pozici favorita, výsledky prvního kola byly pro některé jeho příznivce a možná i jeho samotného studenou sprchou. Očekávání, že bude zvolen již v prvním kole byla vysoká a vyšší volební výsledek Jaira Bolsonara vyvolal pochyby nad důvěryhodností mnoha výzkumných agentur, které se v jeho případě velmi spletly. Jedna z nejvíce kritizovaných agentur Datafolha prezentovala ve svém posledním průzkumu den před volbami vítězství Luly s 50%, Bolsonara na druhém místě s pouhými 38%, na třetí pozici Tebet se 6 % a Gomese na čtvrté pozici s 5 %. Výzkum jiné agentury Ipec také předvídal zvolení Luly prezidentem již v prvním kole s 51 %, zatímco Bolsonara na druhé příčce s 37 %. Realita výsledků současného prezidenta vlila jeho podporovatelům do žil novou krev, naproti tomu Lulův tábor znejistěl. Brazílie se tak o měsíc déle topí v ostré a agresivní kampani dvou silně společnost rozdělujících politiků.

    Pro Lulu hlasovalo v prvním kole přes 57 milionů voličů, o 6 milionů více, než dalo hlas Bolsonarovi. Zbylí kandidáti dali v součtu okolo 10 milionů hlasů, z nichž drtivou většinu tvoří hlasy Simone Tebet a Cira Gomese. Zatímco Tebet jasně deklarovala svou podporu Lulovi a  již se aktivně podílí na jeho kampani a očekává se, že by obsadila nějaké ministerstvo, Gomesovo vyjádření ke svým voličům ohledně jeho preferenčního kandidáta pro druhé kolo by se dalo vyjádřit jako tichá podpora Lulovi, ačkoliv jeho jméno explicitně nezmínil a poté se z veřejného prostoru vytratil. Otázkou zůstává, jestli voliči budou doporučení svých favoritů následovat. Ještě větší neznámou pak také zůstávají hlasy těch, kteří se k urnám vůbec nedostavili, těch, kteří hlasovali neplatně nebo nehlasovali pro žádného z kandidátů. Zde je řeč o celkem 38 milionů hlasů. Z toho plyne jedno – ani jeden z kandidátů nemá nic jisté.

    Když Luis Inácio Lula da Silva končil dekádu zpět v prezidentském úřadě jako nejoblíbenější prezident v historii země, nebylo to bezdůvodné. Ekonomika rostla, lidé měli snazší přístup ke vzdělání, více utráceli. Na druhou stranu jeho dlouhá vláda po sobě zanechala systém politických a ekonomických paktů, ze kterých těžili zkorumpovaní politici a byznysmeni, který se časem projevil jako neudržitelný. Toto dědictví převzala jeho spolustranička Dilma Rousseff, nicméně spolu s rostoucí inflací, slabou a nekvalitní fiskální politikou a její vlastní politickou neobratnosti uvnitř klientelismem prorostlé vládní koalice se sama ocitla v izolaci a podporu po vlně protestů ztratila i napříč populací. S odhalením skandálu Lava jato – Automyčka, který představoval rozsáhlou korupci napojenou i na nejvýše postavené politiky, reputace tří největších brazilských politických stran utrpěla katastrofickou ztrátu a mezi nimi i PT, Strana práce, jejíž členy jsou Dilma i Lula. Následné nové vzniklé politické vakuum vyplnily proudy protestujích. Ekonomičtí liberálové, tvrdí konzervativci, evangelíci nebo také příslušníci ozbrojených a policejních sil byli schopní vyvinout tlak na politiky v kongresu, který vyústil v roce 2016 rozporuplným impeachmentem Dilmy Rousseff. Po ní dočasně převzal prezidentský úřad Michel Temer, ale i jeho doběhly skandály a třaskavé politické poměry v zemi.

    Navzdory skandálům vlastní strany, antisystémovým protestům a pádům jeho spolustraníků a blízkých, zůstával Lula stále velice populární a měl v dalších prezidentských volbách v roce 2018 šanci uspět. Jenže, v průběhu kampaně byly i proti němu vznesena obvinění v souvislosti se skandálem Automyčka a byl zatčen. Vycházející národní hvězda Brazílie v boji proti korupci, federální soudce Sergio Moro rychle Lulu odsoudil k pobytu ve vězení, čímž mu znemožnil pokračovat v prezidentském klání. Tři roky nato byla všechna obvinění proti Lulovi zrušena nejvyšším soudem a rovněž vyšlo najevo, že soudce Moro byl proti němu v procesu zaujatý, což potvrdily i důkazy v podobě uniklých nahrávek a konverzací mezi samotným soudcem a dalšími členy operace. Nicméně, mezitím již záložní kandidát Lulova tábora Fernando Haddad nebyl schopný převzít Lulův potenciál a prohrál prezidentské volby v roce 2018 s člověkem, který se ocitl ve správný čas na správném místě – Jairem Bolsonarem.

    Jair Bolsonaro je znám pro svoje radikální politické postoje, sympatiemi k násilí a mučení u výslechu, neschopnosti diplomaticky vyjednávat a katastrofálním nezvládnutím výzvy v podobě pandemie Covidu-19. Ale je toho víc. Bolsonaro otevřeně pohrdá demokratickým systémem a netají se sympatiemi k vojenské juntě. Ve veřejném prostoru se vždy útočně vyjadřoval na adresu žen, minorit, ale i původních domorodých obyvatel. Přesto všechno se stal úspěšným fenoménem. Pomocí online sociálních platform pro rychlé sdílení masových zpráv a dezinformací, především prostřednictvím aplikace Whatsapp využívá strachu a obav mnoha obyvatel z korupce a kriminality. Politolog a univerzitní učitel Guilherme Casarões nazývá smartphony Bolsonarovým mečem a Bibli jeho štítem. Bolsonaro dle něj jistě není zbožným křesťanem, ale díky heslům jako Bůh, národ a rodina se mu povedlo zmobilizovat konzervativní část populace. Avšak místo pokusů řešit vážné problémy a nedostatky, současný prezident upřednostňuje čirý populismus, kdy ve jménu obrany tradic a svobody hledá a vytváří domnělé nepřátele zodpovědné za škody a problémy lidí v zemi a viní z nich své politické oponenty, bývalé spojence, mainstreamová média, umělce, mezinárodní organizace a především komunismus. A zatímco laciné kroky jako snížení daní na vodní skůtry či videohry působí až směšně, deregularizace ozbrojování občanů nebo rozvolňování zákonů na ochranu životního prostředí dokonce budí hrůzu.

    Nenávist, strach a frustrace pohání Bolsonarův úspěšnou kampaň za znovuzvolením. Na druhou stranu se mohou stát i jeho zkázou. Zamítavý postoj k němu zaujímá přibližně polovina právoplatných voličů, ekonomika neroste tak, jak by měla a jeho hlavní oponent, kterého byl ušetřen v posledních volbách je zpět, stále populární u podstatné části brazilské společnosti. Na druhou stranu mnozí považují hlas pro Lulu jako čistě pragmatický krok – porazit Bolsonara a zachovat demokracii, obavy z její ztráty jsou vysoké. Lulovi totiž neodpustili pochybnou minulost provázenou skandály. Například spisovatel Augusto de Franco na twitteru radí, aby lidé volili Lulu, jelikož je to jediný způsob jak se Bolsonara zbavit, zároveň ale dodává, že nemá smysl Lulu adorovat a pomáhat mu opět budovat hegemonii. Politolog Guilherme Casarões dodává, že Lulovi a jeho straně dělá problém si uvědomit fakt, že brazilská společnost se mění a že čerpání hlasů tam, kde to kdysi šlo – odbory, intelektuálové, umělci a levicoví katolíci, už nestačí. 

    Zajímavé je sledovat a predikovat výsledky finalistů v geografickém kontextu. Volební mapy Brazílie dávají jistou nápovědu, jelikož již po desetiletí opakuji některé trendy. Jedním z nich je například ten, že ať už to byl Lula, Dilma či Haddad nebo jen jejich strana, silnější podporu měli a mají v chudších a zaostalejších regionech země, sever, severovýchod. Naproti tomu Bolsonaro má větší podporu na bohatším jihu a farmáři ovládáném středozápadě, ale kupodivu relativně vysokou i na jihu Amazonie s tím, jak se rozšiřují zemědělské plochy a dochází k zabírání a kácení na úkor pralesa, a to navzdory katastrofickým obrázkům masových hrobů a přeplněných nemocnic z nezvládnuté covidové situace ve městě Manaus, které obletěly celý svět v roce 2020. Lula má obecně větší podporu mezi obyvatelstvem s nižšími příjmy, ženami a katolíky, či věřícími ostatních vyznání, ateisty a letos také mezi brazilskými občany žijícími v zahraničí. Bolsonaro mezi evangelíky.

Mapa volebních okrsků Brazílie v barvách vítězných kandidátů, modrá - Bolsonaro, červená - Lula po započtení výsledků prvního kola, zdroj: G1

    Zmiňovaná geografie bude hrát velkou roli při vývoji nálad během ověřování a sčítání výsledků o nedělním večeru 30. října. Volební místnosti se v Brazílii otevřou v 8:00 hod. a uzavřou v 17:00 hodin, časový posun oproti ČR činí 5 hodin. Ačkoliv proti sobě budou tentokrát stát pouze dva kandidáti, dá se očekávat podobný vývoj jako v prvním kole. Tedy, Bolsonaro se při zveřejňování prvních výsledků vyhoupne do čela a Lula ho bude postupně stahovat, až ho, dle předpokladů, přeskočí. K tomuto momentu však pravděpodobně dojde až při započtení většiny platných hlasů. V prvním kole se to stalo ve 20:02 hodin, kdy bylo započteno 70 % platných hlasů. Tento fenomén je daný rozdílnou mírou celkového počtu hlasů v jednotlivých státech země v kombinací s rozdělením podpory mezi těmito dvěma kandidáty. Pro úplnost - první bývají započtené hlasy z jižních a centrálních regionů, kde se Bolsonarovi daří a poslední hlasy přichází z okrsků zejména na severovýchodě, kde však má vyšší podporu Lula. Je to vlastně něco podobného, jako když v ČR při volbách do PS měla vyšší podporu ČSSD při sčítání prvních hlasů z menších okrsků a venkova, zatímco ODS sílila při započítávání hlasů z lidnatějších měst.

Vývoj procentuální úspěšnosti uchazečů o prezidentský post během započítávání hlasů. Tmavě modrá linka představuje výsledek zbylých kandidátů. Zdroj: Valor Investe

    Dle říjnových průzkumů se rozdíl podpory mezi Lulou a Bolsonarem snižoval, avšak ty nejnovější stále potvrzují Lulův úspěch a dokonce navýšení náskoku před Bolsonarem. V předvečer voleb tři agentury Datafolha, Ipec a Atlas predikují Lulovo vítězství v průměru okolo 53 % platných hlasů a Bolsonarovu porážku s přibližně 46 %. Dá se asi prohlásit, že pokud má být zájmem celé země politická stabilita, pak jí těsné výsledky moc nenahrávají. Ba naopak, po letech krize politické, ekonomické a extrémně vyhrocené kampani by si sedmá nejlidnatější země světa zasloužila trochu klidu. Na druhou stranu i zachování demokracie je něco, nad čím nelze mávnout rukou a zcela objektivně se dá říct, který z kandidátů pro demokracii představuje větší hrozbu. Čtyři dny před volbami kritizoval Jair Bolsonaro zamítavé stanovisko předsedy Nejvyššího volebního úřadu na žalobu proti údajnému bojkotu jeho kampaně v rádiích. Je možné, že tak pokračuje v přípravě pole na možnou prohru a neuznání výsledku voleb a prohlášení je za zmanipulované. V živé paměti máme šestý leden 2021 a útok příznivců Donalda Trumpa na Capitol v USA v reakci na prohrané volby. V tropickém klimatu zpolarizované Brazílie si snad podobný scénář ani nechceme představovat.

    V horký, dusný a dlouhý nedělní večer se Brazílie dozví, kdo bude příštím vládcem v Palácio do Planalto, prezidentském sídlu v hlavním městě Brasília, moderním dědictví bývalého brazilského prezidenta s českými kořeny Juscelina Kubitscheka.

Moderní pracovní sídlo prezidenta Brazílie z návrhu Oscara Niemeyera - Palácio do Planalto

Legenda – kdo volí

Volební povinnost mají všichni občané mezi 18 a 70 lety věku, dobrovolná je pro starší 70 let, analfabety a pro občany ve věku 16 a 17 let.

Hlasuje se elektronicky ve volebních místnostech na volebním přístroji, kde se zadá číslo daného kandidáta, nebo bílé tlačítko, což znamená bez preference.