POLITICKÉ STRANY V BRAZÍLII část. I

Vznik prvních politických stran v Brazílii se odehrával podobně jako v ostatních zemích. První, ačkoliv ne ještě v podobě tak, jak je dnes známe, se v Brazílii objevily během 20. let 19. století a byly reprezentovány především elitami společnosti. Většinovým a typickým znakem brazilských politických stran je jejich relativně krátká životnost. S tím, jak se v průběhu historie v zemi měnil politický systém a režim vládnutí, docházelo i k četným vznikům a zánikům politických stran. Některé přežily díky tomu, že nabyly novou identitu, jméno a složení, jiné se sloučily s dalšími. Strany se také často spojovaly a to čistě s cílem se vymezit, než z důvodů idejových. Příkladem typického života brazilské politické strany je dnes již neexistující Republikánská paulistická strana. Opakem by mohla být stoletá životní cesta Brazilské komunistické strany, jejíž legální existence však byla většinou krátká a dočasná.

Prezident Juscelino Kubitschek během své inaugurace, zdroj: https://gvcult.blogosfera.uol.com.br/2019/11/26/os-partidos-politicos-no-brasil-a-conjuntura-historica-de-1946-a-1964/

Strany První vlády (1822 - 1831)

Nejednalo se tehdy ještě o striktní politické strany (partidos politicais), ale spíše o frakce, které se ani nesdružovaly. Od sebe se lišily především v postojích k císaři. Nejvýznamnější byly dvě: Portugalská skupina (grupo Português), tvořená především obchodníky s vazbami na Portugalsko, vojáky a úředníky usilujícími o obnovení koloniálního vlivu mateřské země; a Brazilská skupina (grupo Brasileiro), ve které byli zastoupeni vlastníci půdy a obchodníci, kteří se dožadovali volného obchodu, mezi nimi také stoupenci duální monarchie.

Strany Regenční doby (1831 - 1840)

S abdikací Doma Pedra (Petra I. Brazilského) začalo docházet k intenzivnější organizaci politických frakcí, jejich profilování a snahám podílet se na vládě země, docházelo také k zakládání stranického tisku a novin. Během těchto let nejvíce vyčnívaly tři následující strany:

Radikální liberálové (Liberais radicais) zvaní také "vznešení" (exaltados) či "jurujubas", stáli o jistou sociálně-ekonomickou demokratizaci, ale také o udržení správní a vojenské moci v rukou místnich elit a podílu na vládě. Považovali se za federalisty, část za republikány a byl mezi nimi přítomný i více vyhraněný proud.

Druhým významnným uskupením byli Umírnění liberálové (Liberais moderados) zvaní "ximangos". Narozdíl od těch radikálních byli monarchisty, avšak zastávali pozici liberalismu založeného na obraně ústavy, zákonodárného sboru, monarchistického centralismu a uvědomovali si, že zákonodárná moc reprezentovaná vůli většiny by měla mít v říši větší váhu. Podporovali otroctví (escravidão) a velkostatkářství (latifúndio).

Třetí významnou sílou byli Restaurátoři (Restauradores), zvaní také "regressistas" (regresisté) či "caramurus". Jednalo se o konzervativce, kteří si přáli návrat Petra I. Brazilského zpět do Brazílie s cílem upevnit vládní autoritu uprostřed sociálních nepokojů. Představovali úřednickou šlechtu a portugalské obchodníky a vojáky. Strana se s úmrtím Petra I. rozpadla.

Strany Druhé vlády (1840 - 1889)

Během velké části tohoto období se na vládě podílely dvě hlavní uskupení - konzervativci a liberálové, obě reprezentovaná jednou vrstvou společnosti, kterou tvořili především majitelé velkostatků a otroků. Mezi liberály se však více sdružovali obchodníci, novináři a městská střední vrstva, kteří byli více naklonění postupnému rušení otroctví, avšak i nadále ho schvalovali. Hlavní rozdíl mezi oběma stranami spočíval na přístupu k systému vládnutí.

Konzervativní strana (Partido Conservador), přezdívaná "saquaremas" bránila silný režim s mocí koncentrovanou u panovníka, naproti tomu Liberální strana (Partido Liberal) chtěla mocnější parlament a více nezávislosti provinciím.

Odpadlíci liberální strany v roce 1862 založili Progresivistickou stranu (Partido Progressista - PP), která se však o pár let později rozpadla. Někteří její bývalí straníci vstoupili do nově vzniklé Republikánské paulistické strany (PRP - Partido Republicano Paulista). Polovinu členů strany představovali velkostatkáři.

Volby v této době probíhaly ve dvou stupních, tzv. cenzech, které byly určeny výškou ročního výdělku daného občana. Aby občan mohl volit, musel mít jistý minimální finanční příjem. Zákon z roku 1881 účast na volbách podmínil i schopností číst a psát, čímž mnoho lidí z účasti na volbách vyřadil.

Strany První Republiky (1889 - 1930)

Federalismus zajišťoval provinciím nezávislost a "Politika guvernérů" přála vzniku regionálních stran nesoucích jméno republikánská, kdy každý stát, respektive provincie měla svou vlastní (Partido Republicano Paulista, Partido Republicano Mineiro, Partido Republicano Baiano,... - paulistická, mineirská, baianská,...) a většina z nich řídila vládu v jednotlivých státech federace. Existovaly i pokusy o sjednocení na národní úrovni, avšak byly většinou účelové a neměly dlouhého trvání.

Ve 20. letech vznikly ve stínu republikánských stran i jiné, na "Politice guvernérů" nezávislé. Jednalo se o Partido Democrático (Demokratická strana) a Partido Libertador (Osvobozenecká strana). Další vzniklou stranou byla Partido Comunista do Brasil - PCdoB (Komunistická strana Brazílie), která měla za cíl porazit kapitalismus prostřednictvím proletářské revoluce a umožnit nástup socialismu. Odnož komunistické strany, zvaná Bloco Operário (Dělnický blok) dokonce vyslala do prezidentského klání prvního kandidáta s černou pletí.

Strany Vargasovy éry (1930 - 1945)

Do roku 1937 byl zachován systém stran států, kdy proti stály dvě nejvýznamější: spíše levicová Aliança Libertadora Nacional - ANL (Národní osvobozenecká aliance) a Ação Integralista Brasileira - AIB (Brazilská integralistická akce) inspirována italským fašismem a falangou ve Španělsku. Prostřednictvím puče se obě frakce snažily shodit vládu prezidenta Getúlia Vargase, nicméně byly neúspěšné a následně byli jejich lídři a členové zatčeni či donuceni uprchnout ze země. Strany tak přestaly existovat.

Strany Demokratické Republiky (1945 - 1964)

V roce 1945 byl Nejvyšším federálním soudem (Supremo Tribunal Federal) povolen návrat exulantům do vlasti, vyhlášena politická amnestie a došlo také k legalizaci politických stran a konání voleb.

První uznanou stranou byla União Democrática Nacional - UDN (Národní demokratická unie). Zastávala klasicko - liberální a protipopulistické postoje a stavěla se negativně vůči Vargasovi. Stranu tvořili liberálové, konzervativci, autoritáři i progresivisté, z čehož plynuly časté rozpory a nekonzistentní rozhodnutí a postoje například v ekonomice či v nahlížení na komunisty.

Konzervativnější proudy Vargasovy politiky byly zastřešeny v Partido Social Democrático - PSD (Demokratická sociální strana), kterou reprezentovali jak bývalí funkcionáři Vargasovy vlády, tak i vlastníci půdy. Strana si udržela po celou dobu své existence většinu ve sněmovně, zaznamenala úspěchy ve formě vlád v mnohých brazilských státech, vedení prakticky všech ministerstev a také zvolení dvou svých straníků prezidenty země.

Dělnictvo a představitelé odborů nalezli své místo v Partido Trabalhista Brasileiros - PTB (Brazilská labouristická strana). Strana hledala podporu mezi lidovými vrstvami, zvláště ve velkých městských centrech a sloužila jako brzda proti komunistickému postupu. Strana sehrála významnou roli během tzv. "queremismu" a často vytvářela koalice s PSD.

Partido Comunista do Brasil - PCB (Komunistická strana Brazílie) se snažila přilákat progresivisty. Strana se po obnovení ocitla velmi rychle opět v ilegalitě na základě rozhodnutí Vrchního volebního soudu s odůvodněním, že podporovala třídní boj, stávky a byla označena za mezinárodní organizaci podvratné povahy.

Strany vojenského režimu (1964 - 1985)

artido Social Democrático (PSD)

Obrigado por compartilhar. Lembre-se de citar a fonte: https://ensinarhistoria.com.br/partidos-politicos-do-brasil-do-imperio-aos-nossos-dias/ - Blog: Ensinar História - Joelza Ester Domingues

S nástupem vojenské diktatury došlo k rozpuštění všech stran a prezidentovi byla svěřena pravomoc rušit mandáty poslanců a svolávat volby nepřímého charakteru do výkonných federálních, státních postů a také pozic ve vedení hlavních měst jednotlivých států. Volební povinnost se rozšířila i na ženy, které nevykonávaly výdělečnou činnost, byl nastolen tzv. bipartismus (bipartidarismo), avšak pojem "partido" byl zakázán. Původní politické strany byly nahrazeny dvěma politickými asociacemi:

Aliança Renovadora Nacional - ARENA (Národní obnovitelská aliance) byla podpůrnou občanskou základnou vojenského režimu, formovaná především členy bývalé UDN a PSD a částečně také Křesťanské demokratické strany (Partido Democrata Cristão - PDC) a Republikánské strany (PR - Partido Republicano).

Pomyslnou legální opozicí jí bylo Movimento Democrático Brasileiro - MDB (Brazilské demokratické hnutí), které také vládě sloužilo jako kanál pro lidovou nespokojenost. Hnutí mělo velký podíl z bývalé PTB a liberálnějších elementů zaniklé PSD, PDC a UDN.

ARENA a MDB zanikly se zrušením bipartismu v roce 1979.

Návrat multipartismu

Od roku 1974 síla MDB rostla, frakce začala být vnímána jako skutečná bojovná síla a získala podporu studentských spolků a hnutí. Diktatura ztrácela podporu lidu a dokonce i elity začaly vystupovat s kritikou vůči režimu. Stávky v hutnickém průmyslu ve státě São Paulu představovaly další signál občanské nespokojenosti. Pod politickým tlakem a i ve snaze opozici roztříštit vláda souhlasila s obnovením systému více politických stran - pluripartidarismo.

ARENA dala vznik Sociálně demokratické straně (Partido Democrático Social - PDS), jediné straně podporující vládu. MDB se rozdělila na Partido do Movimento Democrático Brasileiro - PMDB (Strana brazilského demokratického hnutí), Partido Trabalhista Brasileiro - PTB (Brazilská labouristická strana), Partido Popular - PP (Lidová strana) a Partido da Frente Liberal - PFL (Strana liberální fronty).

Bez jakýchkoli vazeb na tehdejší kongres či jinou dříve existující politickou stranu, byla v roce 1980 založena Partido dos Trabalhadores - PT (Strana pracujících).

Strany Nové Republiky (1985 - současnost)

Nově vzniklé strany se na počátku 80. let zúčastnily několika voleb - guvernérských, do zákonodárných shromáždění jednotlivých států, federálního senátu a sněmovny. Výsledky těchto voleb ještě reflektovaly rozložení politické moci zaniklého biparciálního systému a opozice ve složení PMDB, PDT, PT a PTB obdržela téměř polovinu přimo volených guvernérů, získala většinu ve sněmovně a v 1985 uspěla se svým kandidátem Tancredem Nevesem v nepřímých prezidentských volbách.

Tento rok představoval také konec vojenského režimu a centrum politického života se vrátilo zpět na půdu kongresu. Nová ústava (constituição) z roku 1988 garantovala svobodu pro obnovu starých a zakládání nových stran a hnutí, které následně získaly zastoupení v parlamentu (Congresso Nacional).

Největší vliv na třech sférách vlády měly PMDB a její odnož PSPB - Partido da Social Democracia Brasileira (Brasilská sociálně demokratická strana) s prezidenty Josém Sarreym (1985 - 1990) a následně Fernandem Henriquem Cardosem (1993 - 2003). Opozicí jim byla především PT vedená Luizem Ináciem Lulou da Silvou, který se v roce 2003 stal prezidentem a jeho strana vládní stranou. Lula byl zvolen prezidentem ještě podruhé a po něm dvakrát i Dilma Roussef (PT), která však v roce 2016 utrpěla impeachment.

Všeobecné volby v roce 2018 znamenaly největší personální zemětřesení v národním kongresu za poslední dvě dekády. PT udržela post strany s nejvyšším zastoupením v kongresu, avšak byla to do té doby marginální PSL - Partido Social Liberal (Sociálně liberální strana), která zaznamenala největší úspěch v počtu nových mandátů ve sněmovně a její kandidát Jair Bolsonaro byl zvolen prezidentem Brazílie.

Odkaz na přehledovou kartu v kvalitním formátu:

https://ensinarhistoria.com.br/s21/wp-content/uploads/2018/10/infografico-partidos-politicos.jpg

Partido da Social Democracia Brasileira

Obrigado por compartilhar. Lembre-se de citar a fonte: https://ensinarhistoria.com.br/partidos-politicos-do-brasil-do-imperio-aos-nossos-dias/ - Blog: Ensinar História - Joelza Ester Domingue

Převzato z:

A União Democrática Nacional (UDN) foi o primeiro partido reconhecido oficialmente. Partido oposicionista era antipopulista e antigetulista. Contradições e cisões marcaram a trajetória udenista. Coexistiram na UDN teses liberais e autoritárias, progressistas e conservadoras. O partido votou a favor do monopólio estatal do petróleo (1953) mas se opunha à intervenção do Estado na economia; foi contra a cassação dos mandatos dos parlamentares comunistas (1947) e anos depois denunciou a “infiltração comunista” na vida pública. e contestou os resultados quando perdeu as eleições. O udenismo caracterizou-se pela defesa do liberalismo clássico, o apego ao bacharelismo e ao moralismo e o horror aos vários “populismos”.

Obrigado por compartilhar. Lembre-se de citar a fonte: https://ensinarhistoria.com.br/partidos-politicos-do-brasil-do-imperio-aos-nossos-dias/ - Blog: Ensinar História - Joelza Ester Domingues

https://ensinarhistoria.com.br/partidos-politicos-do-brasil-do-imperio-aos-nossos-dias/

https://blog.inteligov.com.br/partidospoliticos-brasil/

https://pt.wikipedia.org/wiki/Elei%C3%A7%C3%B5es_gerais_no_Brasil_em_2018

Obrigado por compartilhar. Lembre-se de citar a fonte: https://ensinarhistoria.com.br/partidos-politicos-do-brasil-do-imperio-aos-nossos-dias/ - Blog: Ensinar História - Joelza Ester Domingues

Partido Republicano Paulista (PRP)

Obrigado por compartilhar. Lembre-se de citar a fonte: https://ensinarhistoria.com.br/partidos-politicos-do-brasil-do-imperio-aos-nossos-dias/ - Blog: Ensinar História - Joelza Ester Domingues

Prohledat tento blog

Postřehy z Brazílie